Autor: devene

Toto rčení můžeme slýchat často. Pohyb nám pomůže cítím se lépe jak fyzicky, tak i po psychické stránce, ale je to pravda? Můžeme říct, že ne tak docela. Vše se má dělat s mírou, a to platí i u sportu. Pokud bojujeme s nadváhou není lepšího léčitele nežli sportu.

Když vyzkoušíme právě vytrvalostní sporty, které nám dávají nejen potěšení, ale také zpevňují naše tělo. Základem se udržovat na hranici aerobního prahu. To je stav, kdy běháme v tepové frekvenci kolem 150 tepů za minutu a tělo tedy spaluje tuky místo cukrů. Jestli poběžíme příliš rychle tělo bere rychlou energii a tu najdeme jedině v cukrech. Poté má člověk akorát větší chuť na sladké což je přesný opak toho, co chceme.

Pokud se tedy zaměříme na spalování tuků výsledky se projeví téměř okamžitě, navíc nemusíme řešit co jíme. Jelikož také sport rozhýbe peristaltika dostaneme také větší chuť k jídlu. Když se zaměříme na běhání má ještě jeden vedlejší efekt a tím je pocit uspokojení a štěstí. To znamená, že tělo při pohybu nebo spíše po něm jako stimul bolesti uvolňuje endorfin. Ten nám pomůže cítit se uvolněně a spokojeně, takže necítíme krátkodobě ani případnou bolest.

Jako se vším se ale ani sport nesmí přehánět. Důležité je, pokud se rozhodneme trénovat dávkovat tréninky postupně. Rozhodně není vhodné běhat každý den a doufat, že získáme vynikající výsledky. Když budeme tělo přetěžovat můžeme si zajistit nehezké zranění a poté nás čeká nucená pauza. Sport bývá dobrý pomocník, ale nesmíme se nechat pohltit pocitem úspěchu a vítězství.

Když se tak stane často si můžeme přetížit úpony, zařídit si trvalé přetížení a způsobit únavové zlomeniny. To může ve výsledku způsobit nejen problémy v tréninkovém plánu, ale také nás trvale vyřídit z běžného života. Takový zánět achillovky nás může provázet po zbytek života. Proto je vhodné uvědomit si jak sport děláme a za jakým účelem.

Toto rčení můžeme slýchat často. Pohyb nám pomůže cítím se lépe jak fyzicky, tak i po psychické stránce, ale je to pravda? Můžeme říct, že ne tak docela. Vše se má dělat s mírou, a to platí i u sportu. Pokud bojujeme s nadváhou není lepšího léčitele nežli sportu.

Když vyzkoušíme právě vytrvalostní sporty, které nám dávají nejen potěšení, ale také zpevňují naše tělo. Základem se udržovat na hranici aerobního prahu. To je stav, kdy běháme v tepové frekvenci kolem 150 tepů za minutu a tělo tedy spaluje tuky místo cukrů. Jestli poběžíme příliš rychle tělo bere rychlou energii a tu najdeme jedině v cukrech. Poté má člověk akorát větší chuť na sladké což je přesný opak toho, co chceme.

Pokud se tedy zaměříme na spalování tuků výsledky se projeví téměř okamžitě, navíc nemusíme řešit co jíme. Jelikož také sport rozhýbe peristaltika dostaneme také větší chuť k jídlu. Když se zaměříme na běhání má ještě jeden vedlejší efekt a tím je pocit uspokojení a štěstí. To znamená, že tělo při pohybu nebo spíše po něm jako stimul bolesti uvolňuje endorfin. Ten nám pomůže cítit se uvolněně a spokojeně, takže necítíme krátkodobě ani případnou bolest.

Jako se vším se ale ani sport nesmí přehánět. Důležité je, pokud se rozhodneme trénovat dávkovat tréninky postupně. Rozhodně není vhodné běhat každý den a doufat, že získáme vynikající výsledky. Když budeme tělo přetěžovat můžeme si zajistit nehezké zranění a poté nás čeká nucená pauza. Sport bývá dobrý pomocník, ale nesmíme se nechat pohltit pocitem úspěchu a vítězství.

Když se tak stane často si můžeme přetížit úpony, zařídit si trvalé přetížení a způsobit únavové zlomeniny. To může ve výsledku způsobit nejen problémy v tréninkovém plánu, ale také nás trvale vyřídit z běžného života. Takový zánět achillovky nás může provázet po zbytek života. Proto je vhodné uvědomit si jak sport děláme a za jakým účelem.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.

Těšíte se, jak si to užijete. Děti se vyblbnou, vy si odpočinete, už se s partnerem vidíte, jak dovádíte na tanečním parketu ve chvíli, kdy potomci spí v pokoji, nádherně se opálíte, projdete se po místních památkách a jediné, z čeho máte strach, je onemocnění daleko od domova. Jinak kolem sebe vidíte jen samá pozitiva.

Až nastane den, kdy si říkáte a co může být lepšího. Ale už cestování může stát za to. Na letišti stačí jedna věc, která nemá co dělat v příručním zavazadle a vám ji nepříjemně se tvářící kontrolor zabaví. V tu ránu klesne nálada na bod mrazu a vy si to začnete vylévat na svých nejbližších. Následně jedno z dětí začne „pískat“, když prochází bezpečnostním rámem a už přiskočí kontrola drog. I když nic nenajde, máte pocit, že horší to už snad být nemůže. Ale jo, může.

Unavení a ospalí dorazíte na místo, kde jste si rezervovali bydlení a tam vás přivítá nepříjemná majitelka pokojů a hned na vás ve svém rodném jazyce cosi vychrlí.
Jste zaskočení, snažíte se s ní dorozumět v nejrozšířenějším jazyce, ale ona mluvit anglicky odmítá, protože jste v její zemi. Ale vy umíte jen pár frází, které by ji spíš naštvaly, tak mlčíte a kývete. Doufáte, že ráno najdete někoho, kdo vám instrukce přeloží. Ano, dozvíte se, co smíte, kam smíte a s kolika lidmi se dělíte o koupelnu.
Zanadáváte, že jste byli tak hloupí, chtěli ušetřit a poznat jiný způsob dovolené, protože v hotelu by bylo líp, ale už se stalo. Jdete spát a těšíte se na ranní vykoupání v moři.
Když se ráno ze svých zásob nasnídáte (v ceně bydlení není žádné jídlo, jen povolení jednou denně použít kuchyňku), všichni si pod oblečení vezmete plavky, sbalíte tašku a hurá k moři.
Ale až teď zjistíte, že ubytování bylo levné proto, že k vodě je cesta dlouhá asi 15 km. Protože nechcete utrácet za půjčení auta, vydáte se pěšky. Děti se strkají, neustále se ptají: „Kdy už tam budeme?“, po chvíli začnou skuhrat, že jsou unavené, muž se mračí, protože toto ubytování byl váš nápad, na který až po čase přemlouvání kývl, a vám je do pláče.
Když konečně zahlédnete pláž, už nemáte ani sílu jásat, protože vedro vás odrovnalo. Ale to dvojnásobné blaho, když si můžete zaplavat!
Při návratu koupíte něco k jídlu, aby cesta lépe uběhla, a těšíte se do postele. Bohužel, plány na lehké flámování jsou ty tam. Jak si lehnete, spíte jak dřevo.

Muzea a galerie dokážou pozvednout náladu i ve chvílích, kdy ráno vyhlédnete z okna do deštivého dne.
Vaše procházky po městě plném architektonických památek, jsou skvělou dovolenou doplněnou koupáním v moři.
Po návratu domů najednou zjistíte, že i když nebylo všechno stoprocentní, fyzická únava prospívala všem a navíc jste společně strávili tolik času zajímavým způsobem, že nelitujete, že jste nebyli v hotelu s bazénem, obsluhou, fitkem, ani animátorem, který by se místo vás zabýval dětmi.
A dobrou náladu, kterou jste nakonec s sebou přivezli, se pokuste kolem sebe šířit i na pracovišti.