Toto rčení můžeme slýchat často. Pohyb nám pomůže cítím se lépe jak fyzicky, tak i po psychické stránce, ale je to pravda? Můžeme říct, že ne tak docela. Vše se má dělat s mírou, a to platí i u sportu. Pokud bojujeme s nadváhou není lepšího léčitele nežli sportu.
Když vyzkoušíme právě vytrvalostní sporty, které nám dávají nejen potěšení, ale také zpevňují naše tělo. Základem se udržovat na hranici aerobního prahu. To je stav, kdy běháme v tepové frekvenci kolem 150 tepů za minutu a tělo tedy spaluje tuky místo cukrů. Jestli poběžíme příliš rychle tělo bere rychlou energii a tu najdeme jedině v cukrech. Poté má člověk akorát větší chuť na sladké což je přesný opak toho, co chceme.
Pokud se tedy zaměříme na spalování tuků výsledky se projeví téměř okamžitě, navíc nemusíme řešit co jíme. Jelikož také sport rozhýbe peristaltika dostaneme také větší chuť k jídlu. Když se zaměříme na běhání má ještě jeden vedlejší efekt a tím je pocit uspokojení a štěstí. To znamená, že tělo při pohybu nebo spíše po něm jako stimul bolesti uvolňuje endorfin. Ten nám pomůže cítit se uvolněně a spokojeně, takže necítíme krátkodobě ani případnou bolest.
Jako se vším se ale ani sport nesmí přehánět. Důležité je, pokud se rozhodneme trénovat dávkovat tréninky postupně. Rozhodně není vhodné běhat každý den a doufat, že získáme vynikající výsledky. Když budeme tělo přetěžovat můžeme si zajistit nehezké zranění a poté nás čeká nucená pauza. Sport bývá dobrý pomocník, ale nesmíme se nechat pohltit pocitem úspěchu a vítězství.
Když se tak stane často si můžeme přetížit úpony, zařídit si trvalé přetížení a způsobit únavové zlomeniny. To může ve výsledku způsobit nejen problémy v tréninkovém plánu, ale také nás trvale vyřídit z běžného života. Takový zánět achillovky nás může provázet po zbytek života. Proto je vhodné uvědomit si jak sport děláme a za jakým účelem.
