Výroba otvorů ve strojírenské praxi stojí a padá na vrtácích. Je to jeden z nejstarších nástrojů, které lidstvo zná, a stěží bychom našli někoho z vás, kdo by se s vrtákem nikdy nesetkal. Vrták je také obvyklým nástrojem v domácích dílnách, a mají jej doma i lidé, kteří se zrovna nepovažují za kutily. Ruční vrtačka je také nejrozšířenějším elektrickým nářadím v domácnostech, a vrtačky mívají doma i ženy. Některé se dokonce pouští do vrtání otvorů ve zdivu tzv. vidiovými vrtáky.
Vrtáky však slouží pouze pro zhotovení otvorů poměrně nepřesných. Obvykle nemají dokonale kulatý tvar a jakost povrchu je hrubší, což dostačuje například pro provlékání šroubů ve šroubových spojích, anebo v případě vrtání do zdiva pro vsunutí plastové hmoždinky. Ovšem potřebujete-li vyrobit otvor hladký a přesný, co se týče geometrie, musíte sáhnout po nástrojích pro vyhrubování a vystružování.
Výhrubníky a výstružníky obrábí již předvrtaný otvor, aby jej následně bylo možné použít v přesnějších strojírenských součástech a spojích. Například uložení valivých ložisek na hřídeli vyžaduje velmi přesné obrábění a zde s pouhými vrtáky nepochodíte. Otvor zhotovený vrtákem se tedy nejprve protahuje výhrubníkem, a chceme-li ještě přesnější povrch a tvar, použijeme koncový nástroj – výstružník stavitelný.
Praktické využití výhrubníků a výstružníků se týká zejména strojírenské výroby, v malých i obřích sériích, ale s těmito nástroji se setkáte i v údržbě, v zámečnických dílnách, v automobilových opravnách, a koneckonců výstružníky, zejména stavitelné, mohou mít i amatérští kutilové. Výstružníky se mohou uplatnit i mezi majiteli veteránů a sběrateli různorodé techniky např. kolejových vozidel, lanových drah, lodní přepravy atd. Velkou výhodou výhrubníků a výstružníků je jejich snadné uchycení pomocí výměnných a volných vložek či kuželových stopek na soustruhu nebo na souřadnicové vrtačce.
